Na začátku listopadu minulého roku bylo v Praze 9 otevřeno nové obchodní centrum – Galerie Harfa. Tento projekt a vlastní stavba víceúčelového centra je společným dílem investora C&R Developments, hlavního architekta Moshe Tzur Architects, generálního projektanta a lokálního architekta HELIKA a generálního dodavatele stavby – sdružení dodavatelů Metrostav a Porr. Cílem projektu bylo primárně nabídnout obyvatelům této části Prahy víceúčelové obchodní centrum, které tu dosud v takové míře chybělo, a současně propojit toto centrum se stávající sportovní halou na straně jedné, a starší zástavbou na straně druhé. Na obchodní centrum, nabízející více než 160 obchodů ve třech podlažích o celkové výměře 49.000 m², navazuje administrativní část tvořená 13ti podlažní budovou nabízející přes 20 tisíc m² kancelářské plochy. Součástí multifunkčního zařízení jsou rovněž kavárny, restaurace, fitness centrum, welness a zelený park na střeše.

Stavba centra je navržena s trojúhelníkovým půdorysem, jehož kontury jsou uplatněny jak u vnějšího, tak u vnitřního uspořádání. Hlavní pasáže jsou odvěsnami a přeponou trojúhelníku, v jejichž vrcholech jsou vybudována „náměstí“. Vlastní konstrukce je tvořena železobetonovým monolitickým skeletem doplněným průvlaky a železobetonovými ztužujícími stěnami. To vše je posazeno na základovou desku, jež byla zesílena v místě sloupů. Dominantním prvkem architektonického konceptu jsou prosklené fasády, na kterých byla použita forma digitálního potisku s motivem stromů. Tím se také Galerie Harfa výrazně liší od konkurenčních staveb podobného charakteru. Dojem je navíc umocněn atraktivním nasvícením. Tyto fasády jsou pak kombinovány se skládanými fasádami s finálními obklady deskami TRESPA. Zajímavým řešením je zelený park na střeše, který v zimě nabídne ledovou plochu k bruslení o rozměru 20 x 30 metrů, zatímco v létě zde bude klasické hřiště. Kromě jiného zde vyrůstá i výstavní plocha a některé další pro návštěvníky zajímavé atrakce. Tomuto náročnému zatížení bylo nutné přizpůsobit i konstrukci objektu.

U vnitřních konstrukcí centra byly použity sádrokartonové systémy, ale ve velké míře také zdivo z Liaporu, převážně o síle 175 mm. Celkem bylo na stavbě centra požito více než 28 tisíc m² tohoto materiálu. Hlavním důvodem pro výběr tvárnic z Liaporu (vyrobených na bázi keramického betonu) byla podle slov inženýra Antonína Fűrsta jejich mechanická odolnost a také požární vlastnosti, které splňovaly požadavky stavby bez dalších úprav. Příčky z Liaporu našly uplatnění jednak v suterénu, strojovnách a technických místnostech, a jednak vymezily z hlediska požárního i prostor garáží, který je tak rozdělen na 3 samostatné úseky. V nadzemních patrech byly příčky z Liaporu použity zejména na vymezení zásobovacích a únikových koridorů. Zde kromě uvedených vlastností hrály svoji roli také vynikající akustické vlastnosti takto navržených příček. Index zvukové neprůzvučnosti je výrazně vyšší než u jiných materiálů o stejné plošné hmotnosti. Což bylo rozhodující. Zajímavým technickým detailem bylo řešení stability stěn, které mají v těchto podlaží vyšší konstrukční výšku (5 až 6 metrů) a jsou také poměrně dlouhé. Aby byla zachována štíhlost konstrukce (tl. 175 mm) a nemuselo se přitěžovat silnějšími stěnami, bylo nutné staticky pečlivě vyřešit všechny detaily ztužení, ukotvení, založení i ukončení těchto příček, což se pak promítlo přímo do prováděcího projektu. Velkou výhodu byla rovněž povrchová úprava tvárnic Liapor. Příčky jsou ve většině případů opatřeny pouze finální malbou a nikoliv dalšími dodatečnými omítkami, čímž se stavba zrychlila a samozřejmě i zlevnila, neboť již nebylo třeba dalších mokrých procesů. V menší míře se v konstrukci uplatnily také typové překlady Liapor a výplňové lehké betony.