Reference

Rekonstrukce drážďanského zámeckého komplexu

Podkroví slavné „Dlouhé chodby“ v Drážďanech bylo před nedávnou dobou vyztuženo cca 75 m3 lehkého betonu Liapor s hustou strukturou. Tato vyzdívka tvoří stabilní a pevný základ pro technické vybavení budov, které sem bylo z důvodu protipovodňové ochrany přemístěno ze sklepa. Současně se tento stavební materiál perfektně hodí do historické substance budovy.

Od poloviny osmdesátých let probíhá sanace a rekonstrukce drážďanského zámeckého komplexu. Areál s Rezidenčním zámkem, budovami Taschenbergpalais a Georgenbau, bývalými zámeckými stájemi (Stallhof) a budovou Johanneum byl od 16. století sídlem saských kurfiřtů a králů a byl na konci druhé světové války téměř kompletně zničen. V současné době je od února 2017 rekonstruována mimo jiné „Dlouhá chodba“ bývalých zámeckých stájí (Stallhofu) mezi budovami Georgenbau a Johanneum, která byla vybudována kolem roku 1586. Tato „Dlouhá chodba“ sestává směrem k vnitřnímu dvoru z otevřené sloupové dvorany, pod kterou diváci sledovali dvorní rytířské turnaje na jezdecké turnajové dráze Ringstechbahn. Na druhé straně situované v ulici Augustusstrasse nese „Dlouhá chodba“ na cca. 23.000 kachlů z míšeňského porcelánu nástěnný obraz se saskými markrabími, vévody, kurfiřty a králi, nazývaný „Knížecí průvod“. V horním patře se nachází Dlouhý sál, ve kterém byla od roku 1731 zřízena galerie zbraní a který je dnes používán Dopravním muzeem. Podle odpovědného státního podniku Sächsisches Immobilien- und Baumanagement (SIB) [Saský management pro nemovitosti a stavby (SIB)] prý zde bude do konce roku 2018 při stavebních pracích proinvestováno kolem 10,5 milionů EUR.

Vyzdívka s hustou strukturou

Při opatřeních prováděných při rekonstrukci „Dlouhé chodby“ byla na předním místě též ochrana proti ničivým povodním způsobeným rozvodněním řeky Labe. Proto bylo rozhodnuto přemístit technické vybavení budov ze sklepa do podkroví. Tamější konstrukce z dřevěných nosníků a vrchních prken musela však být nejprve zásadním způsobem zpevněna, aby mohla být zaručena dlouhodobá a bezpečná únosnost zátěže dané celkovými technickými zařízeními. Zpevnění této konstrukce proběhlo v několika krocích. Nejprve bylo do podkroví dlouhého dobrých 100 metrů a širokého přes pět metrů zabudováno napříč 75 ocelových nosníků ve vzdálenosti kolem 1,40 m od sebe navzájem. „Následně byly meziprostory vyztuženy cca 75 kubickými metry lehkého betonu Liapor s hustou strukturou, typu LC20/22 D1.4, s Liapor 4.5 a Liapor-Sand K 0-2“, vysvětluje Maik Dostmann z Liaporu. „Tato stavba je nosná a stabilní, vykazuje ale jen malou váhu. Kromě toho bylo možno lehký beton rychle a jednoduše nanést a tento lehký beton se též vyznačoval rychlým vytvrzením a rychlou použitelností“.

Bezpečná únosnost zátěže

Nanesení lehkého betonu Liapor v „Dlouhé chodbě“ bylo provedeno prostřednictvím násypných kbelíků a dřevěné latě. V podkroví byl lehký beton Liapor dovezen prostřednictvím koleček na místo, následně byl rozprostřen a vyhlazen. Do poloviny roku 2017 byla zhotovena celková plocha o velikosti cca 500 m2, přičemž tloušťka lehkého betonu Liapor činila průměrně 15 centimetrů. Tímto představuje lehký beton Liapor trvanlivý, nosný a stabilní základ pro zařízení technického vybavení budov, protože navíc v porovnání s tradičními stavebními materiály vykazuje obzvláště nízkou hmotnost.

Perfektní řešení sanace

Pro zvolené řešení sanace mluvilo také to, že je lehký beton Liapor – jako všechny produkty Liapor – čistě minerální a nehořlavý, že odolně reaguje na vnější vlivy, jako jsou např. vlhkost, mráz, kyseliny a louhy, a že je rezistentní vůči hmyzu všeho druhu. Kromě toho působí keramické, vzduchovými póry prostoupené keramzitové kuličky Liapor jako izolační prvky proti vyšším teplotám, současně ale dokáží teplo akumulovat. Kromě toho tlumí keramzit hluk a je otevřený pro difuzi. Takže dokáže pohlcovat vlhkost a v případě potřeby ji opět odevzdávat, což přispívá k obzvláště vyrovnanému klimatu v místnosti. Na základě toho je Liapor perfektním řešením pro sanaci „Dlouhé chodby“ v drážďanském zámku, jehož rekonstrukce má být dokončena v roce 2021.